It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Dnes naposled

25. června 2012 v 20:00 | Wickie |  Já píšu...
Naposled já. Naposled takhle přezdívka.
Ano, je to tak. Už mě to nebaví, Jonase neposlouchám a nepíšu o nich.
Bylo to tu fajn, vážně. Od začátku do konce jsem byla ráda, že mám zrovna tenle blog, ale co, dál to okecávat nebudu. Kapitola končí.
Pro toho, kdo by náhodou chtěl - stěhuju se, ale z osobních důvodů dám stránku jen někomu ;)) Kdyžtak pište na e-mail jonas.miley@seznam.cz

Pa :-* !
 

Fight - 2.

23. dubna 2012 v 21:21 | Wickie |  Fight
Poznámka: Trochu kratší než minule. Ano, trvá mi to sesmolit jeden díl, ale i tak. Oh my god, já píšu! :DD Komentáře potěší :P


Otočil jsem se na svou mladší sestru. Stála za mnou v krémovém třičku přes které měla sáčko a v upnutých džínách podrthující její hubené nohy.
"Anne."hlesl jsem. Sestra vytáhla jeden koutek vzhůru přesně tak, jako to vždy dělávala a párkrát mrkla svými dlouhými černými řasami.
"Neviděli jsme se téměř sto let, Josephe."pousmála se ještě o trochu více. "Chyběls mi."
"Ty mě taky."kývl jsem. Seskočila s pařezu na kterém stála a pomalým krokem s rukama v kapsách saka ke mně zamířila.

Fight - 1.

15. dubna 2012 v 21:03 | Wickie |  Fight
Poznámka: Žádní Jonasové. Žádné upíři slaďárny. Žadný třpyt na slunci. Jen krev...


Potuloval jsem se po lese a procházel mezi stromy. Sám jsem neznal příčinu, nějaký důvod toho, proč tu jsem. Vždyť tyhle stromy už tak dlouho znám, vím přesně, kde který stojí a nikdy jsem mezi nimi nenašel nic jiného než rozprášené, ale pronikavé vzpomínky. Na ně jsem dnes neměl náladu a přesto jsem tu stál. Sám, v tmavém kabátu ke kolenům. Stál jsem na místě, kde jsem se narodil.
 


... Something.

15. dubna 2012 v 18:43 | Wickie |  Já píšu...
She said that someday soon
the sun was gonna shine.


Líbí se mi.
Dneska je divný den, mám zvláštní náladu.
Nejraději bych se zahrabala a přečetla všechny knížky, co mi ještě zbývají přečíst, ale... bohužel. Včera jsem psala, nemá to nic společného s Jonas, které už stejně dost dlouho neposlouchám. Ano, byla to úžasná kapitola, ale zavřeme to.
Přemýšlela jsem, jestli bych blog nepřestěhovala. Nevím, dnes na to mám náladu, udělala bych to. Tahle stránka a hlavně to její "smyslné" URL už mě začíná štvát.
Nadruhou stranu... tady jsem už od roku 2009. Je tu něco ze mě.

Nevím, stejně už o Jonasech píšu jen tak, že používám jejich jména. Na blogy o nich už bohužel moc nechodím, i když co jsem naposledy viděla polonahého Joea (hihi) mohla bych znovu. Dřív mě zajímal každý jejich pohyb, teď je mi to srdečně volné.
Co jsem ještě pochytávala to bylo naposledy v době, kdy Joe vydal své album, kde mě velmi překvapil, mě se prostě líbí. A videoklip k písničce a písnička sama "Just in love" mě velmi oslovila :-)) Což se dá říct i o "See No More".

Zkrátka uvidím, co se s tím dá dělat, možná že se odstěhuji :) Vše se brzy dozvíte :P

S láskou. W.

Dokaž mi to 0.3

20. března 2012 v 21:03 | Wickie |  Dokaž mi to
Ačkoliv to nevypadá, že by jste to moc četli, pro můj dobrý pocit - další díl :D


"No, oni spolu měli nějaké pletky."vysvětloval rychle Jam. "Ale nakonec to dopadlo tak, že jim přišlo, že to jako pár nemá smysl."pokrčil Jam rameny a rukama si hrál s paraplíčkem z koktejlu, které někdo nechal na baru.
"Jame?!"přiběhla k nám Beth. Mě si ani nevšimla, kamaráda popadla za kolena a na barové židličce ho otočila čelem k sobě. "Potřebuju abys něco zkontroloval. A jakto, že nejsi za pultem?"vyhrkla a podrážděně nakrčila čelo.
"Klid, domluvili jsme se přece, že nakonec bude dneska hrát Mark a já budu tancovat."

Kam dál