It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





....Být oblíbená (9).....

31. října 2009 v 11:31 | k@čí |  Být oblíbená
….. " Myku jo vyhráli jsme můžu jít do finále"vyběhla jsem ze školy a skočila mu kolem krku. "No to je paráda. Já věděl, že půjdeš dál." řekl a políbil mě do vlasů. Byla jsem strašně ráda, že to vyšlo. Nevěřili by jste jak. " Musím zavolat mamce" řekla jsem "To počká pujdem na oběd co ty na to?" zeptal se mě Myke. "zveš m na rande?" zeptala jsem se s úsměvem ve tváři. "Dá se to tak říct. Vadí ti to snad?" zeptal se "Nevadí a kam půjdem?" "No jestli ti to nevadí tak znám takovou hezkou restauraci." řakl "Tak fajn." a šli jsme ten můj no vlastně náš úspěch oslavit. Miley musela zůstat ve škole, aby připravili a nezkoušeli její konečné vystoupení na finále. Už jenom pět dní a všechno se změní......
…..Myke je úžasnej. Ten oběd byl užasnej. Vzal mě do parku na piknik. Teda nevim proč říkal, že zná jednu takovou hezkou restauraci. Ale mě to nevadí. Bylo to i tak moc hezký. Celo dobu jsme si povídali a hodně jsme se nasmáli taky jsme dopsali další sloku k té naší písničce. Největší podíl na mém štěstí měla stejně Miley. Bez ní by nikdy nebylo hlasování a nikdy bych nedostalo druhou šanci na první kolo finále. Jo finále bude zordělený na dvě kola. Docela mě to překvapilo, když mi to Miley řekla. Říkal jsem si proč dvě kola? Ale Miley mi to vysvětlila. Prej dvě kola budou napínavější a taky vynesou víc peněz. No jo ve všem už jde jenom o peníze. Ale nikoho nenapadlo, že já a ty dvě holky který vůbec neznám budeme mít o to víc nervů v čudu.I pře ze všechny ty nervy jsem začala s přípravami a nákupy všeho potřebného......
NAKUPOVÁNÍ
….. Šla jsem do svého oblíbeného obchodu na rohu naší ulice. Nebyl to zrovna značkový obchod, ale obsluhovala v něm postarší paní která mě už dobře znala a také dobře znala můj vkus. Vstoupila jsem dovnitř krámu a slyšela ten známí milý tón cikajícího zvonečku nade dveřmi. Pozdravila jsem a dala se do vybírání toho nejdůležitějšího. "Dobrý den chcete nejak pomoct?" uslyšela jsem ten známí něžný a lehce chraplavý hlas. "Dobrý den paní MacMany, potřebuju nějaké šaty kvůli tomu finále."řekla jsem s vlídným usměvem ve tváři. "Tak pojď se mnou do skladu, tady by jsi toho asi moc nenašla" řekla a oplatila mi usměv. "Ty nejhezčí modely si schovávám pro zákazníky jako jsi ty Eli." řekla, chytla mě za ruku a vedla mě do zadního skladu. Vytáhla pár šatů, důkladně zabalených ve vacích na oděvy. Paní MacMany byla vždy velice důkladná. Na vše dávala veliký pozor. Vytáhla první šaty z vaku a ukázala mi je. Byly nádherné. Večerní, bílé šaty s jemným nádechem růžové. " Myslím, že by ti mohly být. Zkus si je. Teda pokud se ti líbí." vybídla mě. Nemusela mě pobízet dvakrát. Ty šaty se mi líbily natolik, že jsem neváhala a začala si je zkošet. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, málem jsem se rorečela. "Našla jsem k nim i boty chceš si je zkusit?" slyšela jsem přicházející paní prodavačku. "Ráda a myslím si, že tyhle šaty jsou ty pravé." řekla jsem a vystoupila ze zkušební kabinky. "No teda Eli tobě to sluší. Na vem si k tomu ty boty." řekla. Boty byli stejného odstlínu růžové s bílou. Na špičce byla malá mašlička, která důkladně podtrhla celý vzhled bot. Vypadal jsem nádherně. No skoro jako bohyně. Teda to alespoň tvrdil vnuk paní MacMany. Jmenuje se Cody. Občas jsem spolu chodili o prázdninách na zmrzlinu. Je asi stejně starý jako já. Je i docela hezkej, ale já mám Myka. Zaplatila jsem a odcházela jsem z obchodu. Byla jsem už skora u nás před domem, když v tom jsem slyšela Jak na mě vola nějaký klučičí hlas. Byl to Cody. To by mě zajímalo co ještě potřebuje.........
…... "Eli, Eli počkej prosím chvilku. Chci se tě na něco zeptat." volal na mě. Zastavila jsem se a počkala než doběhnul až ke mně. "Co potřebuješ?" zeptala jsem se. " No, já, vlastně..." "Cody co je? Nikdy ti netrvalo se vymáčknout." podíval jsem se na něj, on se normálně červenal. "Seš v pohodě?" zeptala jsem se ho "Ne to je dobrý. Já jsem se tě hctěl jenom zeptat jestli by... jsi se mnou někdy... nešla... někam. Třeba do cukrárny." podíval se na mě a já uplně zamrzla " Eli , halooo Eli. Jsi v pohodě?" ptal se ted on. "Jo no já víš nevim jestli budu mít čas. Mám pořád zkoušky kvůli tomu dalšímu kolu. A asi pujdu někam s Mykem" ale tak to bylo hnusný. "Nebo víš co dej mi tvoje číslo a a já se ti uzvu když budu mít čas" usmála jsem se nakonec. "Tak jo tady ho máš. Těšim se ahoj." otočil se a utíkal pryč. Když jsem sama žádnej kluk o mě nazevadí, ale když si konečně najdu kluka tvoří se u mých dveří zástup volnejch kluků. To je vážně divný......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wickie :-* Wickie :-* | 31. října 2009 v 11:57 | Reagovat

A já chcu pokráčko... a rychle! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama