It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





....Být oblíbená(16)....

10. listopadu 2009 v 20:35 | K@čí |  Být oblíbená

….. Zastavila jsem se pře ním. Kapky deště mi stékaly po obličeji. Co teď? To se ho nikdy nezbavím? Musiím se ho zbavit! A to jednou pro vždy. "Myku co tady děláš?" rozmáchla jsem ruce. "Chtěl jsem s tebou mluvit" šel za mnou "Stůj" zakřičela jsem. "Myku, proč to nedokážeš pochopit?" je snad uplně blbej? Musim mu to pořád dokolečka opakovat? Tak fajn naposled. "Myku, víš co znamená když se s někym člověk rozejde?" řekla jsem to jinak než jsem chtěla. Chtěla jsem mu říct že ho mám už plný zuby a, že mě dusý víc než kdy předtím. "Jo vim co to znamená, ale proč jsme se vůbec rozešli?" Co? Tak to se mi snad zdá. On neví proč jsme se rozešli. "Kvůli tobě, protože mě pořád dusíš. Nenuť mě to prosím opakovat." stáli jsme tam ani ne pět minut déšť pořád nabíral na síle. "Eli. Ty jsi byla holka kterou jsem milo...." "Neřikej mi to. Je mi to jedno. Jsem šťastná. Promin." řekla jsem "Aha, ty jsi s tim...Jak se vůbec jmenuje?" jako kdyby to nevěděl. "Cody. A jo jsem s nim. Vadí ti to?" tak tuhle otázku jsem si mohla nechat. Dalo mu zabrat jenom to, že jsem se s nim rozešla. Tohle jsem mu říkat nemusela. "Promin, to jsem ti říkat nemusela." omluvila jsem se a setřela si vodu z čela. "Neomlouvej se" šel ke mně blíž. Začal se naklánět. Chytil mě za pas a … "Myku to nejde" odstčila jsem ho. Pozdě. Vyděla jsem jak se na konci ulice mihnul Cody. "Cody, počkej." zakřičela jsem. "Ty jsi ale vůl. Musím mě pořád ničit." běžela jsem co jsem mohla. Chytila jsem ho za ruku, už nebežel jenom rychle šel. "Cody, prosím počkej. Já s nim nic nemám, on se na mě vrhnul a..." přerušil mě. "Nic neříkej, nemá to cenu. Viděl jsem asi něco co jsem neměl. Pokoušel jsem se ti dovolat, tak ted u aspon vím proč máš vipnutej mobil." zase se rozeběhnul. "Cody, mám vyplej mobil kvůli němu, ale proto, že mi pořád volal. Práskla jsem s telefonem a on se rozlítnul. Jestli mi nevěříš zeptej se u pana Wolka. Byla jsem u něj aby mi ho spravil. Cody jestli mi nevěříš tak...." odmlčela jsem se a on prudce zastavil. Běžela jsem takže jsem do něj narazila. Oba jsme se skutáleli na zem. Rovnou do kaluže. "Paráda" zabručela jsem. "Je ti něco?" zeptal se najednou. "Ne" řekla jsem nabroušeně. Ikdyž mi něco bylo. To něco nebylo koleno ze kterýho mi tekla krev. Bylo to moje srdce. Mc mě mrzelo to co se stalo. Nedokáže te si ani představit jak. "Neřikej mi, že ti nic není. Podívj na to koleno." ukázal na opravdu hodně sedřené koleno. "To koleno je uplný nic oproti tomu co jsem udělala." "To ti došlo teprve ted?" zeptal se sarkasticky. "Ne já se ti to snažim říct celou dobu." vyjela jsem a chtěla se zvednout. Nešlo to chytil mě kolem pasu a stáhnul si mě k sobě. Žuchla jsem na zedek přesně vedle něj. "To bylo za co? Docela to bol víš?" "Koho to bolí víc? Mě nebo tebe?" já si myslím že víc to bolelo mě, ale ta otázka kterou řekl byla myšlelá na to co jsme mu provedla. "Cody, mě to opravdu mrzí" podívala jsem se mu do očí. "Ty brečíš?" zeptal se. Já myslela, že to když prší nepozná. Nechci hrát na city. Stejně to nezabírá. Alespoň ne na Codyho. "Odpustíš mi?" řekla jsem a chytla ho za ruku. On chytil mojí druhou ruku. Společně jsme se zvedli. "Pod jednou podmínkou." usmál se šibalsky. "Jaká je ta podmínka?" řekla jsem , ikdyž podmínky uplně nesnášim. "Pojedeš se mnou pofinále na naší plánovanou cestu." "Ne v žádným případě. Nepojedu za tvojí tetou. Neznamená, že když jsem tam chtěla jet jako malá, že chci i teť." proč s vzpomněl zrovna na tu největší blbinu kterou jsme si jako malý naplánovali. "Když jsme byli malí tak ti to nevadilo?" "Byli jsme malý. John si ze mě bude dělat legraci. Víš jak mi říkal?" na tohle jsem se nemusela ptát. Codyho bratránek John mi jako malý vymyslel přezdívku. "Myslýš, že by si utahoval z nafouknutý Eli?" rejpnul si. Tu přezdívku nesnášim. "Nehc toho. Já za to nemůžu." jedno léto mě popíchali včeli. Byla jsem celá oteklá. Normální alergická reakce. "A navíc za to může on. Neměl ty včeli dráždit." zabručela jsem.
"Nebuď uražená a pjeď se mnou. Teta bude ráda." obejmul mě. "Fajn ale jenom na dva dny" taky umim dát svoje podmínky. "Pět dní." "Jsi cvok? To bhc nevydržela a navíc bude škola." "Nebude za měsíc budeš končit prvák. "Fajn tři dny." bože já jsem cvok. "Šest dnů." "Hej snižuješ na špatnou stranu" bouchla jsme ho do ramene. "Moje poslední nabídka jsou čtyři dny. Vejš nejdu." opravdu už výš nepujdu. "Fajn to mi stačí. Čtyři překrásný dny s tebou." řekl a políbil mě na čelo. "Necheš mě doprovodit domů" zeptala jsem se. "Proč bojíš se, že netrefíš?" byl urejjpanej až hrůza. "Ne bojim se, že tam bude Myke." přiznala jsem. "Dobře jdu s tebou." Chtěla jsem udělat první krok. Nemohla jsem. Křuplo mi v koleni. "Do háje." padala jsem na zem. Na štěstí mě Cody včas chytil. "Co je?" zvedl mě zpátky na nohy "To bude tím jak jsme do sebe narazili. Asi jsem se bouchla" bolelo to jako čert. Ale až ted předtim vůbec. "Je vodět, že jsi se bouchla, To kolenom áš rozražený, ale musíš do nemocnice." "Ne" zakřičela jsem. Nsnášim nemocnice a jehly. "Nezájem" řekl a vzal mě joko princeznu. "Dojdem k vám a já zavolám tvyý mámě, aby nás tam odvezla." "V žádným případě nepojedeš se mnou." "A to jako proč?" nechápal "Prostě proto." nechtěla jsem aby mě viděl jak omdlim. Já vždycky omdlim, když jsem u doktora. "Tak nepujdem k vám ale já zavolám babičce." posadil mě na lavičku vinadal mobil a vytočil telefoní číslo. Chvilku jseme čeklali. Potom přijelo auto s Codyho babičkou. Nasedli jsme. Vysadila nás u nemocnice. "Tak pojďte dál" pozvala nás sestřička. "Copak se stalo?" zeptal už od pohledu přijemný pan doktor. "No tak trochu jsem upadla"
"No uděláme rentgen a vypadá to na šití." jen vyslovil slovo šití a už jsem nevěděla kde jsem......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama