It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Mystical World 5.

6. listopadu 2009 v 19:18 | Wickie :-* |  Mystical World
Ha.. xD Já zase bez komentáře, zase je můj den a já jsem cvok.. :D Takže nekomentuju.. →KOMENTY!! :D

Musela by jsem být slepá abych si nevšimla jak Lilly na Joa kouká. Panebože!

Nesmíme se prozradit. Sedly jsme do mého porshe. John s Katrin a Jamiem si sedli do Johnova auta a Rose s Jamesem do černého volva. Když ostatní odjeli z parkoviště strčila jsem pomalu klíček do zapalování. "Co to bylo?"vyjedu. "Co?"podívá se na mě ublíženě Lilly. "To s tim klukem! Bože Lilly! Nemůžeme se prozradit..! Hej .. Je někdo doma? Rozumíš mi? NEMŮŽEME!"řeknu. "Bože Bonnie! Proč když s někým navazuju kontakt, vyjedeš?"vykřikne Lilly. "Proč? Ty se mě ptáš? Protože to je člověk! Člověk neni zvyklej na to, že když se soustředíš lítáš a jíš zvířata!"
"Nekřič na mě!"
"Budu dokud ti to nedojde!"vyjeknu. "To že sdi starší neznamená že na mě máš právo ječet!"řekne Lilly. "Jsem o pět minut starší a dokud se neuklidníš, budu křičet. Proboha Lilly, přece se nebudeme hádat kvůli klukovi."řeknu. "No jo, ty se hádáš!"
"Nesváděj to na mě jo? Snad chápeš, že i když chceme, tak nemůžeme."řeknu. "Chápu."zašeptá. Nastartuju auto a napnu uši. Rychle vyjedu z parkoviště a z restaurace slyším slabý šepot něco jako: "Ty jo, to je rychlost." Nevěděla jsem kterej z kluků to řekl. Dojeli jsme domů. Lilly vyběhla do pokoje. "Johne! Venku u baráku velká srna!"vykřiknu když se kouknu z okna na louku. Okamžitě vidím Johna na zahradě jak tam hledá srnku. Vždycky se na tohle chytne. Vydím jeho naštvaný výraz a v tu chvíli je u mě. "Bonnie?"zeptá se mile. "Hm??"
"Ty nic o srnce nevíš viď?"zasměje se. "Né, já nic nevím, ty jo?"zasměju se. Ale to už mě drží na zádech a utíká semnou na louku. "Hej! Pusť mě!"vykřiknu a začnu se smát. John je můj oblíbenej brácha. "Nepustím, to je za tu srnu."řekne. Zastavíme se až u potoka kam mě hodí. "Hej!"vyjeknu. Začnu na něj cákat vodu. Nakonec ho za nohu stáhnu taky do potoku. Uplně promočení se vrátíme zpět. "Ale né!"vyjekne Rose když nás vidí. Zamokřili jsme jí nádhernej bílej koberec z pravé kůže. Její malé oči se zamračí a růžová pusa hodí škleb. "To on!"vykřiknu. "Ne to ona!"zasměje se John. Rose si odhodí pramen blonďatých vlasů. "Běžte se převléknout, a snažte se nenadělat ještě někde jinde!"zasměje se a vezme koberec. Vyběhnu do pokoje za Lilly a rychle vytáhnu nové oblečení. "Co jsi dělala?"řekne trochu kysele. Možná je ještě naštvaná za to jak jsem jí vynadala. Rychle se převléknu a sednu si k ní na postel. "Lilly?"řeknu. "Hm?"
"Jsi naštvaná?"
"Ne."
"Poznám to na tobě."řeknu. "Ne nejsem. Jen.. prostě jsem si myslela, že by jsme mohly mít taky lidské kamarády. Ale on se neozval, takže to neřeš."řekne. "Ale Lilly!"
"Co ale? Neřeš to Bonnie, prosím."zašeptá. "Měl by přijet Artur."řeknu když slyším Rose telefonovat. Supersluch je někdy fajn věc. "Artur?"řekne Lilly. "Neviděla jsem ho ani nepamatuju."řekne. "No jo. Před sto lety jste se měli brát."usměju se. "Nech si toho jo?"
"Nikdy na to nezapomenu."zasměju se. "Nemůžu za to! Rodiče domluvili, že když si s Arturem tak dobře rozumíme mohli by jsme se vzít. Byl to můj nejlepší kámoš, moc jsme si rozuměli. Jenže, když už nám rodiče domluvili zásnuby, zjistili jsme že se nemilujeme, a nechceme spolu strávit dalších tisíce let."řekne Lill. "Já vím."usměju se. Najednou se jí rozdrnčí telefon. Sáhne na noční stolek a podívá se na displej. Neznámé číslo....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kikísek kikísek | 6. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

krásný faktis :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama