It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Duben 2011

Cítím se... blbě :/

26. dubna 2011 v 20:10 | Wickie |  Já píšu...
A neřekla bych, že to je z toho, že jsem snědla snad tunu řeckého jogurtu...

Čaute,
sluchátka (uchňátka - viď Ájo?) v uších, hudba skoro na plný pecky. Kde začít? Myšlenky se mi tak nějak rojí v hlavě, ale vůbec nemají usměrněný proud - což mi připomíná, že je zejtra fyzika :/
"Usměrněný proud volně nabitých částic, bla bla..."
Řekla bych, že nálada se mi válí někde v koutě, ale já jsem moc líná si pro ní dojít. Jsem naprosto vyšťavená, či jak bych to řekla.

O "prázdniny" jsem toho moc neudělala. Tedy až na to, že jsem odnesla zápisový lístek do nové školy a stala se ze mě budoucí studentka Pedagogického lycea.
A upřímně ? Nejsem z toho nějak odvařená, obrečela jsem to. Nevěděla jsem, kam - jaký obor; jaká škola... Ať jsem se rozhodla jakkoliv, vždycky to pro mě znamenalo, že něco ztratím.
Já vím, podle toho bych se neměla rozhodovat - měla bych se rozhodnout podle toho, co budu chtít dělat, ale kdo to k sakru má v patnácti vědět?

Veselé Velikonoce!

25. dubna 2011 v 11:17 | Wickie |  Já píšu...
Čaute! :-)

Tak, přeju vám všem Veselé Velikonoce ;) Ať vás chlapci vyšupou - ne moc, samozřejmě .. :) - a vy neuschnete.
Příjemně si užijte poslední den velikonočního volna.

Wickie

Co je v rodině, to se (ne)počítá - 1.0 - Konec

17. dubna 2011 v 20:09 | Wickie |  Co je v rodině, to se (ne)počítá
Áno, už mě tohle moc nebavilo :(( Omlouvám se, takže, poslední díl ;)

Seděla jsem v kavárně, před sebou otevřený notebook, na klíně diář a na stole položený mobil. Práce pro bratry byla sice každodenní, ale mohla jsem jí dělat kdekoliv, náročná nebyla a taky jsem se mohla vídat s Joem. Náš vztah jsme nechtěli uspěchat, byli jsme víc jak přátelé, ale méně než milenci.
"Ano?"zvedla jsem vibrující telefon.
"Je to Vanessa McCollought?"ozval se mužský hlas.
"Ano, u telefonu."souhlasila jsem. "Jak vám můžu pomoct?"
"Volal jsem panu Jonasovi, chtěl jsem si potvrdit ten koncert, ale odkázal mě na vás, že to nyní vedete vy."řekl.
"To je pravda, moment, jen si vytáhnu diář a projedeme to."usmála jsem se, ačkoliv docela příjemný pán to nemohl vidět. Cvakla jsem sponou od diáře a nalistovala měsíc. "Tak můžeme."

Dnes nic...

12. dubna 2011 v 20:03 | Wickie |  Já píšu...
Čaute

Dneska bohužel nic nepřidám. Jsem naprosto zničená. Vstávala jsem ve 4:40, sice jsem úplně v pohodě vylezla z postele a ani se necítím unavená, ale v mozku už mi toho moc nezbývá. Všechny své informace jsem dnes už asi odevzdala...

Naprosto vymletý týden...

10. dubna 2011 v 21:13 | Wickie |  Já píšu...
Čaute

Tenhle týden jsem nic moc neudělala - stydím se :D Ale nějak mi to nešlo. Až dnes jsem objevila nějakou tu ztracenou chuť a něco napsala :-)
Začala jsem psát novou ffku, úvod vložím hned, jak dopíšu tenhle článek a první díl nastavím na zítra.
V pátek jsme psali z matiky :// Hrůza a děs, řekla bych. V pondělí jsme psali z Čj, ale to by mělo dopadnout dobře teď je to hlavně opakování :-)
Uvidíme jak to dopadne ve škole zítra, v úterý se uleju, protože jedeme na Puškinův památník a letos si to chci užít, protože je to pravděpodobně naposledy, co tam jedu.

Jinak ta pochybná osoba na té fotce, jsem já.. :D Tak alespoň tak nějak vidíte, kdo/co jsem :-) Miluju tu fotku :) Není mi tam vidět do ksichtu :D :)))

Wickie

Co je v rodině, to se (ne)počítá - 0.9

10. dubna 2011 v 20:37 | Wickie |  Co je v rodině, to se (ne)počítá
Krátký díl, kterým si nejsem ani trochu jistá :// Nevím, udělala jsem ho asi příliš hysterický (Historicky, viď Ájo :D)...

Oba dva jsme vylekaně zvedli hlavu a pohlédli do pomstychtivých očí mojí tety, o které jsme ještě před chvilkou mluvili.
Protočila jsem oči v sloup, vstala na nohy a opucovala jsem se od trávy. "Ty? Zase?"ušklíbla jsem se a čekala, kdy přiletí další.
"Měla by ses vrátit domů."řekla Margaret přísným hlasem.
"Ne, neměla."ohradila jsem se.
"Co tvůj otec? Je z toho vedle! Totálně vedle!"vykřikla. "Nejdřív tvoje matka, ale to se dá pochopit, jenže on spoléhal, že když ona ho opustila, tak ty,"strčila do mě prstem. "Ty s ním zůstaneš!"

JoeJ

6. dubna 2011 v 18:55 | Wickie |  Videa
Musím říct, je nádherné...
Video nalezené u Wéji.

Když píšu... :))

4. dubna 2011 v 19:17 | Wickie |  Já píšu...
Ahojte :)

Takže... Momentálně, ačkoliv na mě čekají další čtyři náročné dny jsem docela happy člověk :))
Dneska u nás pršelo, zmokla jsem, vlasy mi trčely na všechny strany, ale i tak... Když jsem šla z hudebky, tak začalo vylézat sluníčko, svítilo mi do ksichtu. Stejně jako teď, když píšu tenhle článek tak čučím na krásný západ :-)
Prostě výhoda mít byt východ - západ... prostě to vidíte :-) Budíte se a do pokojíčku vám svítí sluníčko, trávíte poklidný večer s rodinou v obýváku a svítí sluníčko... Mám tolik fotek, co jsem zaznamenala z okna našeho bytu :D
Miluju mraky, slunce a nebe ...
Stejně je to zvláštní, tady slunce zapadne, jinde vyjde. My jdeme spát a jinde vstávají... Teď mě tak napadá, jak by se o tom dala psát slohovka :D


Jinak, mohly jste si všimnout... dokončila jsem První zdání klame a plánuju to samé udělat s Co je v rodině, to se (ne)počítá... Zkrátka, už mě moc nebaví, mám tak trochu nové nápady.
Poslední dobou jsem si všimla, že píšu ty příběhy čím dál tím kratší. První ffka měla 66 dílů :D nevím, kde jsem to tam vyčarovala a teď?
Komnata zapomnění a Black Butterfly ... čtyři díly :D
Ale ne, já myslím, že to nevadí, ne? Alespoň se pořád oživuje děj, stále je tu něco nového, protože mě to donutí, vymyslet si něco nového :-)
Mám pro vás další nápady, teď dva jsou takové aktuální, asi brzy začnu sepisovat...

Wickie :))

Komnata Zapomnění - 0.4

4. dubna 2011 v 10:00 | Wickie |  Komnata Zapomnění
Poslední díl.. Líbilo? :)) ..

Seděli jsme v garáži a čekali na Joea. Dnes máme zkoušku a on slíbil, že přijde. Všichni jsme seděli na gauči. Kluci to věděli, já jim nemohla lhát.
"Kde je?"vyhrkl naštvaně Matt.
"Zavolám mu."řekla jsem a zvedla ze stolku svůj mobil. Vytočila jsem tak známé číslo a nechala vyzvánět. Dlouho mi to nebral, ale pak se ozvalo takové roztřesené: "Halo?"
"Kde jsi Joe? Zkouška začala před půl hodinou."vyčetla jsem mu.
"Budu tam do sedmi. Slibuji."řekl.
"Neslibuj."řekla jsem a vytípla mu hovor.

První zdání klame - 1.5 - Konec

3. dubna 2011 v 20:55 | Wickie a Ája |  První zdání klame
Nevím, no... Nejsem si tímhle dílem moc jistá, ale je zkrátka poslední, protože jsme tu ffku už (dle mého názoru) dost prodlužovaly a prodlužovaly... Zkrátka, konec keců... užijte si konec :-)

"Jak se ti povedlo, sakra, přemluvit jí?"vyhrkl Joe, jakmile jsme osaměli.
"No, slíbil jsem, že to neřeknu."usmál se tajemně Mason a já jsem ho dloubla do žeber.
"Jsem tvoje sestra, mě smíš."zaprosila jsem.
"Alice vám to asi řekne sama."zakroutil Mason hlavou a pak si sedl na sedačku, která byla najblíž. Já se posadila vedle něj a vedle mne Joe.

Komnata Zapomnění - 0.3

2. dubna 2011 v 15:00 | Wickie |  Komnata Zapomnění
Přednastaveno ;) Ať se líbí :P

"Tak kdo mu tedy volal?"vyzvídal Robbie.
"Nevím, ale máma to nebyla."
"Nebudeme to teď řešit, jo? Chci jít na ples a užít si oslavu. Dát si něco k jídlu, vypít kelímek punče s nějakou krásnou holkou."přerušil nás Matt.