It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





My Life - 0.4

28. července 2011 v 19:27 | Wickie |  My Life
Poznámka: Moc děkuju všem, co napsali komentář ;) :)* To nabije energií jet dál.


"Takže, nacházíme se ve městě Green Tower. Nevím, kdo tomu dal tak hloupý název, ale pravděpodobně vznikl proto, že kolem města je spousta zeleně."řekla jsem a nechala Nicka, aby se rozhlédl a já mohla pokračovat.
"Město jakoby splývalo s přírodou. Je mezi nimi rovnováha. Ve starých spisech a dokumentech všichni, kdo navštívili Green Tower napsali podobná slova,"řekla jsem a odmlčela se, abych dodala trochu krásy citaci. "Green Tower. To je město a příroda dohromady."
"To zní skvěle."řekl Nick. "Zní to, jakoby tu byl věčný klid."
"Ne vždy je tu klid, ale je tu příjemné bydlet, to ano."

"No,"pokračovala jsem a probrala se tak ze zasnění, do kterého jsem upadla. "Green Tower bylo založeno někdy v roce 1745. Od té doby tu stojí a jen se zvětšuje. Na počátku to byla vesnice."zasmála jsem se. Mezitím, co jsem povídala jsme šli z parku pryč směrem na náměstí.
"Páni, zníš i historii. Myslel jsem, že to bude jen prohlídka, ale tohle je lepší."usmál se Nick.
"Historie města, jeho příběhy... to všechno se ve významných rodech předává."řekla jsem a vytáhla jeden koutek a rty zkroutila do úsměvu.
"Počkej, tvoje rodina je zakladatelská?"
"Ne tak docela. Za oficiální zakladatele jsou považovány jen tři rody. Montgory, Force a Lautr. Moje rodina, Gilwood, ale přišla s nimi. Je to čtvrtá a méně jmenovaná rodina, ale patříme k nim, i když nejsem tak docela zakladatelé, podílíme se na historii."usmála jsem se hrdě.
Vždy jsem byla ráda, že jsem z téhle významné rodiny. Nedávalo mi to pocit, že bych se měla vyvyšovat nad ostatní, ale rodiče mě od malička učili, že je krásné cítit, že moji předci - lidé se stejným přijmením - můžou za to, jak tohle město vzniklo.
"Pane jo, takže mluvím s jednou z nejvýznamějších osob města."zasmál se Nick.
"Ale ne,"kývla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. "dnes už tenhle fakt neznamená tolik, jako dřív. Už jen to, že máme určitá práva a povinnosti. Jako třeba pořádat největší večírky města."zasmála jsem se.
"Něco jsem slyšel. Den zakladatelů?"
"Nejvýznamější."uznalecky jsem pokývala hlavou, zasmála se, chytila Nicka za ruku a zatáhla ho ke stánku se zmrzlinou.

Milý deníčku,
dnes jsem byla s ním. Opět. Povídali jsme si tak přirozeně, že jsem neměla pocit, že bych měla něco skrývat. Říkala jsem prostě všechno a věděla jsem, že mu můžu důvěřovat. Bylo to fajn.
Takže můj plán?
Usmívat se a pokaždé, když přijde něco zlého, vzpomenout si na tohle. Usmát se a jít dál. Tak by to rodiče chtěli. Abych se usmívala.
Xx

Věděla jsem, že Sheila bude chtít všechno slyšet a tak jsem zvedla telefon téměř okamžitě poté, co jsem přišla domů a zavolala jí.
"Ahoj. Tak jsem doma a v pořádku."usmála jsem se, mobil si přidržela ramenem a vysvlékla se ze svetříku, který jsem měla na sobě.
"To jsem ráda. Tak povídej, jaké to bylo? Počítám dobré?"
"No, nechceš přijít? Udělala bych horkou čokoládu, roztáhly by jsme si deky a v pyžamech si povídaly."
"Babička je v práci?"zeptala se Sheila starostlivě.
"Jo."řekla jsem suše. Uvědomila jsem si tím, jak moc jsem tu sama a to mi vehnalo slzy do očí. Ale já nesmím brečet.
"Víš co? Vezmu si pyžamo, do ruky polštář a budu tam za patnáct minut, ano?"
"Děkuju."zašeptala jsem a ukončila hovor.
Za tohle jsem měla Sheilu hrozně ráda. Udělala si na mě čas pokaždé, když jsem to potřebovala. Mohla jsem zavolat kdykoliv a když jsem jí o něco požádala skoro vždycky se snažila mi pomoct. Vždycky věděla, co říct. Vždycky věděla, kdy kolem mě omotat ty svoje dlouhé ruce a obejmout mě.
Došla jsem se do pokoje převléknout do něčeho pohodlnějšího na rozdíl od upných džínů a chvilku před tím, než přijela Sheila jsem přichystala deky a začala dělat naší oblíbenou čokoládu. Zrovna když jsem nandavala kopeček šlehačky Sheila zaklepala, a tak jsem jí pochoutku přinesla až ke dveřím.
"Ahoj, no ty jo, nádherně to voní."řekla a hrneček si okamžitě vzala do rukou. Potom jsme spolu odešly do pokoje, obě se pohodlně posadily na deky, urskávaly čokoládu z hrnečků a dlouho do noci si povídaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 28. července 2011 v 19:32 | Reagovat

Pěkný díl a ta čokoláda.. Mňam, hned bych si dala.. ;)
Honem další ;)

2 kristina kristina | 29. července 2011 v 15:46 | Reagovat

ty vole ta sa vyznala, tusim by som si aj ja mala nieco o nasej dedine nastudovat :D ked pride nejaky Jonas nech mu mam co povedat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama