It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





My Life - 0.6

1. srpna 2011 v 15:00 | Wickie |  My Life
Poznámka: Kde asi teď jsem? :D PŘEDNASTAVENO.


Stála jsem za Sheilou a česala její hebké a jemné hnědé vlasy, zatímco ona se dívala u zrcadla, u kterého seděla. Potom jsem jí vlasy zarovnala žehličkou, ale ona je měla od přírody rovné, takže to nebylo moc práce. Konečky jsem jí trochu stočila dovnitř a do vlasů posadila její oblíbenou čelenku.
"Moc děkuju."usmála se na mě, když jsem skončila se svou prací a ona se zvedla na nohy. "Vždyť víš, že já tohle moc neumím."dodala a rukou si ukázala k obličeji.
"Ale! To je lež! Copak nepamatuješ, jak jsme jako malé chodily k nám a líčily se?"

"Myslíš, jak jsme si dávaly stíny až k obočí?"zasmála se nad tou vzpomínkou a já s ní. Moc ráda jsem na to vzpomínala. Vždycky jsme se takhle legračně nalíčily a pak jsme si hrály s panenkami. Pokaždé jsme hrály stejný příběh, ale nás to bavilo.
"Tak se uvidíme tam, ano?"usmála se.
"Jasně, už se těším,"řekla jsem a vyprovodila jí ke dveřím. "Tak běž, čeká tě horor jménem lodičky."podráždila jsem ji.
"Díky, že mi to připomínáš."zazubila se, potom se otočila a vydala se ke svému autu, které stálo u příjezdové cesty.
Se Sheilou jsme to tak dělaly skoro vždycky. Přijela ke mně, já jsem jí nalíčila, ona odjela pro šat a hotová se vrátila pro mě. Společně jsme pak jely buď pro naše doprovody nebo rovnou na místo. Ale tentokrát to bude jiné. V půl osmé se pro mě totiž staví Nick.
"Miláčku, jakto že ještě nejsi oblečená?"usmála se babička.
"No, už jdu na to."řekla jsem a usmála se na ní také. "Sluší to to a jsem ráda, že jdeš taky."
"Jdu ráda."řekla. Nezazlívala jsem jí, že na mě nemá tolik času. Je to její práce, co jí tak zatěžuje, ale ona jí miluje a jsem ráda, že alespoň dnes tu může být semnou. Jít semnou na večírek zakladatelů, kam mě vždy brali rodiče. "Ale co tu tak stojíš? Běž se obléct!"popohnala mě a vzbudila ze snění.
Usmála jsem se a kývla, potom jsem se rozeběhla do pokoje a začala se strojit. Šaty jsem měla po mamince. Nechala jsem si je upravit, aby mi černé pouzdrové šaty se stříbrným zdobením seděly.
Dlouhé vlasy jsem si zvlnila do nepatrných vlnek a pár pramínků sepla vzadu malými škřipečky. Na přehnané líčení jsem se vykašlala a udělala jsem si jen jemné stíny a aby vynikly řasy, namalovala jsem je řasenkou.
"Dreo?"zakřičela babička. "Já už jdu, ano? Tak se uvidíme tam! A ať ten tvůj mládenec nemá spoždění."
"Jistě."křikla jsem nazpět a na nohy jsem si nazula lodičky s udělaným páskem přes kulatou špičku.
A on neměl spoždění ani minutu. V půl osmé stál s nádherným černým autem u mě před domem, formálně oblečený do černých kalhot, šedé košile a přes rameno přehozené sako. Já jsem si na ruku připnula náramek a vyšla za ním ven.
"Ahoj, sluší ti to."usmál se na mě.
"Tobě taky."řekla jsem a nastoupila do auta, od kterého mi Nick držel dveře. Než obešel auto ke svým dveřím, porozhlédla jsem se po vnitřku káry a ve zpětném zrcátku zkontolovala vlasy a make-up. Usmála jsem se na něj, když nastoupil do auta a navigovala ho k domu Montgoryových, kde se konaly tyto slavnosti.
"Těšíš se?"zeptala jsem se zvědavě.
"Docela,"pokrčil Nick rameny. "Zajímá mě, jak to vypadá a co se děje."usmál se líbezně.
"Támhle odboč."ukázala jsem na odbočku k domu. Oprava, jejich dům byl tak obrovský, že by se dal nazývat zámkem. Na parkovišti už bylo docela dost aut, i když večírek ještě nezačal. Nechala jsem Nicka, aby mi otevřel dveře a chytla jsem se ho, když mi nabídl rámě. Před vchodem na nás čekala Sheila s Rickem.
"Ahoj."usmála jsem se. "Nicku, tohle je moje nejlepší kamarádka Sheila a její dnešní doprovod Rick."představila jsem je. Všichni si podali ruce.
"Ricku, tohle je Drea Gilwoodová, určitě si o ní slyšel, ale chci vás představit oficiálně."usmála se Sheila a já mohutnému, svalnatému a zároveň dost pěknému chlapci podala ruku. "Moc mě těší, Dreo. Jak se máš?"zeptal se mile a ačkoliv mi políbil ruku a choval se ke mně přívětivě, já viděla, jaké oči dělal na Sheilu.
"Mě taky moc těší. A mám se dobře, děkuju."usmála jsem se. Věděla jsem na co naráží. Rodiče. Ale tentokrát jsem se opravdu cítila tak, jak jsem řekla. Dobře.
Vešli jsme do domu, kde hned v síni visel nádherný skleněný lustr, který si tak přivlastňoval pozornost všech v této místnosti. Prošli jsme přes celou nádherně vyzdobenou síň až do opravdu velké společenské místnosti, kde dnes nebyly židle, ale bylo zde místo pro klavír, DJ který ale začne hrát dobré písně až po desáté hodině večer a hlavně pro tancující páry. Byl tu taky přistaven bar, kde byla báječná obsluha, která vám namíchala drink z čehokoliv.
Zahlédla jsem za barem i Jordiho, přítele z dětství a tak jsem na něj lehce zamávala a on mi pokynul prázdnou skleničkou, kterou právě utíral.
"Dreo, moc ráda tě vidím."přivítala mě Teresa Montgoryová, manželka starosty Fredericka Montgoryho. "Páni, máš šaty tvojí maminky. Tak moc ti sluší. A mimochodem, kdo je tvůj dnešní doprovod?"
"Nick Jonas. Dostal práci ve škole. Vede hudební kroužek."
"No jistě! Marylin mi to říkala!"zasmála se nadšeně paní Montgoryová.
"Moc mě těší."napřáhl Nick ruku a Teresa jí nadšeně stiskla a popřála nám pěknou zábavu. Pak odešla vítat další hosty.
"Byla z toho tak unešená, protože miluje hudbu."vysvětlila jsem šeptem Nickovi a on se vesele usmál. Potom jsme se přimíchali mezi oslavující a začali si večírek alespoň trochu užívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 1. srpna 2011 v 15:14 | Reagovat

Jééé, moc krásný dílek :-) Už se šíleně těším na pokračování.

2 kristina kristina | 1. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

perfektne :-D tento diel sa zase podaril, uz aby tu bol dalsi :-D

3 Ája Ája | 7. srpna 2011 v 21:08 | Reagovat

Krásný díl! Jsem zvědavá, jak blecha! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama