It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





My Life - 1.1

24. srpna 2011 v 11:58 | Wickie |  My Life
Poznámka: Omlouvám se, že to tak trvalo ;)


Navlékla jsem si černé sáčko s malými bílošedými knoflíky a vydala se ke dveřím, kde už čekal Jordi. "Ahoj."usmála jsem se na něj.
"Ahoj, no páni, sluší ti to."řekl a pak jsme se oba vydali k jeho autu. Měla jsem na sobě jen fialové tílko, tmavé džíny, moje oblíbené conversky a to nádherné černé sáčko, které jsem si nedávno pořídila, takže jsem byla oblečená skoro jako každý den, a tak to asi nebylo oblečení, co mě dnes dělalo pěknou. Byla to nálada, která se dožadovala pozornosti.
Cítila jsem se opravdu dobře, chtěla jsem se bavit a zbavit se tak toho všeho stresu, co se mi teď sypal na hlavu. Nebyl to jen Nick, jehož ztráta otevřela i staré rány, které ve mně nechala ztráta rodičů. Byla to i škola, ten hloupý průvod a vůbec tak nějak všechno.
"Zapomeneme, že máme dneska nějaké povinnosti."oznámila jsem, když jsme všichni seděli v baru u stolu a dostali sklenice se svým pitím. "Takže na dnešní volný večer."pozvedla jsem tu svoji a všichni jsme si se smíchem přiťukli.

"Ale no ne, Jordi! Pamatuješ jak jsme se na tuhle písničku učili ten tanec, když jsme byli malí?"zasmála jsem se, jakmile jsem uslyšela první tóny skladby, která právě hrála. "Musíme jít tancovat, musíme!"vyhrkla jsem nadšeně a vytáhla Jordiho na nohy. Vydali jsme se do části, která byla od zbytku baru oddělená jakousi neviditelnou linií. Tam lidé chodili pokud si přišli zatancovat. Bylo to fikaně odsunuté, že to příliš nerušilo hosty, kteří přišli jen na sklenku.
Postavili jsme se mezi ostatní tancující páry a začali tancovat. Píseň byla od dávno rozpadnuté kapely, která vydala pouze tenhle jeden hit. Pocházeli z Jižní Ameriky, píseň byla dost rytmická a při tanci na ní jste se museli pořádně kroutit.
"Je to skvělý."zasmála jsem se. Připadala jsem si zase jako malá, když jsme s Jordim tohle nacvičovali strašně dlouho v našem obýváku.
Nebyli jsme skvělí a občas jsme udělali ten krok vedle, ale rychle jsme na sebe strhli pozornost. Lidé kolem nás postávali, taky se kroutili a povzbudivě tlesklali do rytmu. Blížil se konec téhle smyslné, vášnivé a zároveň energetické a veselé písně, otočila jsem se k Jordimu zády a hodila vlasy. Chytl mě za boky a já udělala několik pochybů kupředu, potom jsem se otočila a Jordi mě s posledním tónem písně zaklonil.
Všichni nám zatleskali, já se narovnala a nadšeně Jordiho objala kolem krku. "Docela se nám to povedlo, po takové době, co jsme to necvičili."zasmál se mi do ucha a oba jsme se vydali zpátky za Sheilou a Rickem, kteří si nadšeně štěbetali do ucha nějaké zaláskované pitominky u stolu.
Když jsem se posadila, všimla jsem si Nicka. Byl tu. Nenápadně jsem se po něm podívala, zatímco on se pohledem upřeným na mě netajil. Určitě nás s Jordim viděl tancovat, to jsem mu poznala nejen z výrazu, ale také z činu, který udělal. Jamile procházela kolem stolu, kde seděl on a dva jeho kamarádi dívka, chytl ji za ruku a nechal posadit vedle sebe. Potom se po mě stále díval šlehavým pohledem, který jakoby mě bičoval.
"Hele Nick, já...-"začal Rick, když si ho všiml, ale Sheila do něj drkla svým špičatým loktem.
"Ne, to je v pořádku."zakroutila jsem hlavou a ruce položila na stůl. "Jestli s ním potřebuješ mluvit, tak do toho. Mě to nevadí, vážně. To, že zklamal mě, přece neznamená, že i vás!"usmála jsem se směrem k Rickovi, který mi kamarádský úsměv opalatil.
Chvíli jsme si ještě s Jordim a Sheilou povídali, ale ta nádherná nálada, kterou jsem cítila už se vypařila. "Hele, Jordi?"zeptala jsem se o něco později. "Mohl bys mě vzít domů? Jsem utahaná."vymyslela jsem si. Vím, že Sheila to poznala a na znamení, že to pochopila na mě kývla.
"Jasně."kývl Jordi, pak vytáhl peníze a nechal je tam pro Sheilu, aby pak mohla zaplatit za nás dva. Rick se trochu zasekl u kluků a té neznámé dívky, co si tam pozval Nick, ale Sheila věděla, jak ho odtamtud dostat.
"Dobře, tak se mějte,"usmála se na nás Sheila. "A Drey? Zavolej mi!"
"Neboj se."mrkla jsem na ní s rošťáckým úsměvem. Potom jsem naschvál chytila Jordiho ruku - protože jsem věděla, že on kouká - a společně jsme se vydali pryč z baru.

SHEILA
Zvedla jsem se ze židle, do kapsy zastrčila peníze od Jordiho a sebrala svojí - sice prázdnou - sklenici ze stolu. Vydala jsem se za Rickem. Nevšimli si, že přicházím přesně jak jsem si přála. Přistoupila jsem a sklenicí bouchla o dřevěnou desku stolu.
"Sheilo?"oslovil mě zmateně Rick.
"Zkamal si mě."vyhrkla jsem naštvaně a dívala jsem se Nickovi přímo do očí. Mě to nevadilo, ale jemu to přímo trhalo nervy.
"Sheilo, nevíš jak to bylo."zkusil to na mě mírným hlasem. Naklonila jsem se k němu a nepřerušovala oční kontakt, který ho vyváděl z míry. "Nicku, myslela jsem, že jsi jinej. Než tě potkala byla celá pryč z toho, co se stalo. Potřebovala se někomu svěřit, někomu to předat a odlehčit tak sobě. Já jsem bohužel nestačila, a tak si jí pomohl ty. Nevěřila bych ale, že jí takhle zklameš!"
"J-já..."koktal.
"Nemáš pocit, že toho ztratila už dost?"

DREA
"Děkuju moc za odvoz domů."usmála jsem se hraně, když jsme s Jordim stáli v mém pokoji. Svlékla jsem si sáčko a položila jej na postel. "Půjdu do sprchy a pak si lehnu."
"Dobře, už tě nebudu zdržovat. Měj se."usmál se, ale podezřívavě si mě prohlédl. Potom odešel z pokoje a já slyšela jak vstupní dveře klaply.
Sedla jsem si k zrcadlu, které mám v pokojíčku a prohlížela si fotky zastrkané za černým rámem. Máma a táta. Já a Sheila. Babička, máma, táta a já venku na zahradní houpačce. To bylo, když jsme se fotili na samospoušť a vyšlo nám to asi až na popáté. A v neposlední řadě - já a Nick.
Na stole ležela krabička bonbonů, které mi daroval ještě před tím, než jsme odjeli k narozeninám. Vztekle jsem do ní strčila, spadla na zem a všechny cukrátka se z ní vysypaly ven. Se slzami v očích jsem se pro ně chtěla sehnout, ale zamotaly se mi nohy a já místo toho upadla na zem, kde jsem se schoulila do malého klubíčka. Proč mě musel podvést zrovna on?
"Dreo! Dreo, proboha, co se ti stalo?"vlétl do pokoje Jordi.
"Co ty tady?"zamumlala jsem mezi vzlyky.
"Promiň, viděl jsem, že nejsi v pořádku, tak jsem se chtěl ujistit, že půjdeš opravdu spát."zašeptal Jordi a vytáhl si mě do klína. Omotala jsem mu ruce kolem těla a tiše plakala.
"Proč?"zašeptala jsem. "Proč já? Myslela jsem, že je jiný. Ale je jako ostatní."vzlykla jsem a přitulila se ke kamarádovi ještě víc. Teď bych potřebovala ještě Sheilu a dokonce i Ricka - se kterým jsme se během jejich randění hodně přátelsky sblížili - abychom tu byli všichni, protože vím, že těmhle můžu věřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 24. srpna 2011 v 21:31 | Reagovat

Já bych toho Nicka uškrtila xD
Jinak honem další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama