It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





My Life - 1.2

25. srpna 2011 v 15:00 | Wickie |  My Life
Poznámka: ----


"Dreo? Dreo!"ozval se za mnou hlas člověka, kterého jsem právě teď nechtěla slyšet.
"Mischo? Ty jdi sem, na místo jako vždy, proč jste přeházené?"mluvila jsem na jednu z roztleskávaček a dělala, že Nicka neslyším. Zrovna dnes se konal průvod a už zbývalo jen deset minut, abych vše překontrolovala.
"Dreo!"vyhrkl znova a chytl mě za rameno.
"Nemám čas, Nicku."odbyla jsem ho a usmála se souhlasně na dívky, když se srovnaly tak, jak měly být.
"Potřebuju s tebou mluvit. Dreo, jen chviličku."škemral a já se posunula za další skupinkou v průvodu.
"Nemám čas ani náladu s tebou mluvit Nicku. Nechci s tebou mluvit. Takže teď prosím běž, zařaď se ke svojí skupině a čekej."řekla jsem a otočila se k němu zády. "Paule? Počkej, musím ti něco dát!"vykřikla jsem a rozeběhla jsem se za další skupinou z původu a nechala tam Nicka jen tak stát.

Když jsem si byla jistá a hotová, dala jsem znamení Jordimu, který letos přednášel proslov a ten předal slovo starostovi. Na konci jeho řeči se celý průvod dal do pohybu a on představoval jednotlivé skupiny a děkoval jim.

****

"Moc se ti to povedlo, kamarádko!"šťouchla do mě nadšeně Sheila, když jsme se sešly po škole. "Zapoměla jsem ti to říct, ale dneska s Rickem děláme u mě na chalupě malou oslavu. Jen pro pár lidí, přijedeš, viď?"
"Jasně."kývla jsem nadšeně.
"Vezmu tě autem, dobře? Rick pojede s Jordim a vezmou ještě pár kluků."řekla rychle Sheila a dodala, že se pro mě staví v šest.
Přesně jak slíbila, v šest hodin stála s autem na příjezdové cestě a čekala na mě. Hodila jsem si tašku na zadní sedadlo a sedla jsem si na místo spolujezdce. "A čeho přesně je to oslava?"zeptala jsem se zvědavě, když Sheila nastartovala.
"No, na tvou a Jordiho počest, že jste udělali tak suprový průvod. A prostě oslava konce školního roku, i když ještě úplně neskončil a budeme tam ještě týden chodit."
"Aha."kývla jsem. "No a ten týden budem stejně jen uklízet. Všichni studenti už berou průvod jako konec roku. Ten týden už se všichni jen flákáme a čekáme na vysvědčení."dodala jsem rychle a usmála jsem se. Sheila souhlasně kývla.
Na chalupu jsme dorazily během půl hodiny. Sheila řekla, že všichni přijedou až později a že to mezitím připravíme, a tak jsme začaly dělat malé chlebíčky a do ledničky daly vychladit pití.
"Kde jsou?"zeptala jsem se ustaraně, když jsme spolu seděly na pohovce a sledovaly nudný pořad v televizi.
"Nevím, pravděpodobně se zdrželi. Však znáš Ricka, než se někam vykutálí a jestli se nezdržel jen on, tak se nediv, že tu ještě nejsou."uklidňovala mě Sheila, ale mě to moc neuklidňovalo, protože celá ta oslava mi najedou přišla... divná. "Skočím pro nějaké dřevo před chalupu a rozděláme oheň v krbu, jo?"řekla nadšeně a vyletěla ze sedačky.
"Tak dobře."souhlasila jsem.
"Hned tu budu."mrkla na mě a vyrazila ke dveřím. Čekala jsem na Sheilu a sledovala televizi, ale přišlo mi, že se nějak dlouho nevrací. Zvedla jsem se z pohovky a vydala se do předsíně, odkud se ozval nějaký šramot.
"Sheilo?"řekla jsem nervózně. V předsíni byla tma, proč si nerozsvítila? "Sheilo?"zopakovala jsem zmateně. Viděla jsem obrys postavy u dveří, ale rozhodně neměla dlouhé vlasy, jako moje kamarádka. Rychle jsem začala rukou hledat vypínač, abych rozsvítila světlo.
"Co ty tady?!"vyhrkla jsem naštvaně, jakmile světlo ukázalo, kdo stojí u dveří.
"Že bych byl taky pozvaný?"vyzvdvihl Nick obočí a zaroutil hlavou.
"Kde je Sheila?"zeptala jsem se ho už o něco mírněji. Ale v tichu které nastalo jsem slyšela jak cvakl zámek a vyletěla jsem ke dveřím. "Je zamčeno!"zakřičela jsem hystericky.
Podívala jsem se na Nicka, ale stál tam a vypadal, jakoby mu to vůbec nevadilo. "Tak dělej něco! Co třeba vyrazit dveře?"
"Nechci Sheile zničit dveře a navíc jsou dřevěné a dost těžké."
"Takže souhlasíš s tím, že nás tu pravděpodobně ze špatného vtipu zamkli a my tu budeme trčet třeba celou noc?"řekla jsem naštvaně.
"My, na rozdíl od nich, máme jídlo a pití a bude nám teplo."pokrčil Nick rameny a vesele se usmál.
"Tys to věděl!"
"Co?"
"Věděl si to!"vykřikla jsem. "Já jsem to tušila! Žádná oslava není, co? Tohle je naschvál!"
"No..."Nick ledabyle pokrčil rameny a prohrábl si vlasy, čímž mi naznačil, že mám pravdu. Potom se na mě zvesela usmál.
"Tohle jí ale jen tak neprojde! Až jí uvidím tak jí přetrhnu!"vyhrkla jsem a vydala se z předsíně, kde jsme dosud stáli zpátky do obýváku a slyšela za sebou Nickovy kroky.
"Víš co? Co kdyby ses trochu uklidnila a udělali by jsme si večeři, sedli si ke krbu nebo tak něco a promluvili si?"navrhl.
"Nicku, už jsem ti řekla, že s tebou nechci mluvit."řekla jsem unaveným hlasem. Už jsem na něj nechtěla být hrubá, ale ani jsem tu s ním nechtěla strávit noc a pokud ano, tak jedině v tom případě, že každý budeme na jiném konci chalupy.
"Ale ty si musíš poslechnout, co ti chci říct!"
"Musím?"zvedla jsem tázavě obočí.
"Ano, musíš Dreo! Protože nic nebylo tak, jak si myslíš. Já s tou holkou nic neměl, řekl jsem jí hned na začátku, když se po mě chtěla sápat, že mezi námi nic nebude! Chtěla jen pomoct s hrou na piano. Já přece miluju jenom tebe!"řekl.
"No, jasně. Historka jak z románu."usmála jsem se. "Co bych teď měla podle textu říct já? O Romeo, věřím ti, a teď spolu utečeme a budeme žít šťastně."řekla jsem uštěpačně a posadila jsem se na pohovku.
"S tímhle přístupem se nikam nedostaneme."
"A kam by jsme se měli dostávat, Nicku? Vždyť si rozumíme, všechno máme vyjasněné. A úplně stejně to bylo s tou holkou v baru, viď? Té si taky jenom pomáhal s pianem."usmála jsem se.
"To samé bych mohl říct o tobě a Jordim. Viděl jsem vás tancovat."
"Jenže to je něco jiného! Byl to tanec!"zdůraznila jsem poslední slovo. "Tanec, chápeš? Já jsem se kolem něj potom celý večer tak sprostě neplazila, jako ta holka po tobě."
"Žárlíš!"ukázal na mě Nick prstem a pokřiveně se usmál. Co teď, pomyslela jsem si. Zahal mě do outu. Co by řekla Sheila? Ona má vždycky na všechno dobrou odpověď.
"Ano,"kývla jsem. "Žárlím."
Nick se na mě vykuleně díval, ale nakonec se vesele usmál. Vstala jsem na nohy a chtěla ještě něco říct a pak vítězoslavně odejít, ale když jsem se mu podívala do očí, všechny slova jsem ztratila. Dívala jsem se na něj, sledovala jeho oči s dlouhými černými řasami a usměvavou pusu a měla jsem nutkání všemu co řekl uvěřit.
"Tak už si konečně dejte pusu!"
"Pssst!"
"Sheilo?"otočila jsem se se smíchem k oknu, kde jsem spatřila kus její a Rickovy hlavy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 28. srpna 2011 v 16:46 | Reagovat

Dobrej díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama