It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Nezávazné kempování - 0.2

26. srpna 2011 v 17:00 | Wickie a Ája |  Nezávazné kempování
Poznámka: No, moc to nekomentujete, tak snad se bude líbit a budete to číst .. :(


Rosie naskočila do auta a nastartovala, zatímco kluk, který předtím řídil nasedl na místo spolujezdce. "Kde je nejbližší nemocnice?"zeptala se stále naštvaně Rosie.
"Budu tě navádět. A mimochodem, jsem Fred. To pro případ, že bys mě chtěla zažalovat."
"Rosie."zasmála se kamarádka a podala mu ruku.
"A já jsem Erik. A myslím, že už bychom měli jet."
Rosie kývla a sešlápla pedál. Rozjela se tak rychle, že na ni kluci jen zmateně koukali. Když jsme dorazili do nemocnice, rychle mě vytáhla z auta a utíkala semnou dovnitř.
"Takže, jak je na tom?"vyhrkla Rosie, když si mě doktor prohlédl a sedl si ke svému stolu. Kluky donutila, aby počkali venku.

"Měla štěstí. Má jen lehký otřes mozku. Necháme si jí tu jen přes noc na pozorování a ráno může jít zase domů."
Potom si mě sestřička odvedla pryč a Rosie se vydala ven.

ROSIE
"Blbče!"vyhrkla jsem, jakmile jsem spatřila Freda léžérně se opírat o kapotu auta. Ne, že by mu to neslušelo ale... "Kvůli tobě, ty magore, tu teď musí zůstat. Měla to být nejlepší dovolená."
"Co jí je?"zeptal se rychle Erik.
"Má jen lehký otřes mozku. Kdyby to bylo horší,"obrátila jsem se na Freda. "Zabila bych tě!"
Potom jsem zase nasedla za volant a jela do kempu pro nějaké její věci.
"Naty,"usmála jsem se, když jsem vstoupila do nemocničního pokoje a viděla jí sedět na posteli. "Vezu ti nějaké věci."
"Dík."usmála se na mě kamarádka a já si přisedla na postel. "A ráno si pro mě přijeď včas!"

****

Zaparkovala jsem auto u nemocnice a vydala se dovniř. K pokoji jsem trefila rychlým krokem, otevřela jsem dveře a...
"Čau Rosie."pozdravili kluci sborově a Naty se vesele usmála.
"Ehmmm,"zabručela jsem. "Jak se máš?"zeptala jsem se kamarádky a kluky jsem ignorovala.
"Jo, dobře."usmála se a slezla z postele na které seděla. "Kluci nás dneska pozvali na kulečník a šipky. Víš tam kousek od našeho kempu, do toho klubu." Jakmile tohle řekla, oba se svatouškovsky usmáli.
"Super."prohlásila jsem ,nadšeně'. "A teď, když nás omluvíte pánové, jdeme."chytla jsem Naty za ruku a táhla ji ke dveřím.
"Počkej."zastavila mě. "Kytka."
"Co?"
"No kytka."ukázala na okno, kde ležela velká kytice pěkně barevných kytiček svázaných barevnými stužkami a pentličkami.
"Ta je tvoje?"zeptala jsem se a změřila Erika a Freda, kteří se zase usmívali.
"Jo, od kluků. Jako omluva."vysvětlila.
"Ehmmm."zabručela jsem znovu a vzala kytku z parapetu.

NATY
"A vážně tam musíme?"zamračila se Rosie.
"Nebuď jako malá."
"Malá?! Srazili tě autem, ale já se chovám jako malá, protože s nimi nechci nikam jít."
"Udělej to kvůli mně."usmála jsem se a navlékla si džíny. Rosie se usmála správně pokřiveným úsměvem a pak jsme vyrazily. Cesta netrvala dlouho a kluci už tam na nás čekali.
"Ahoj."pozdravili téměř unisono. Rosie něco zabručela a já jim pozdrav opětovala.
"Takže, jak budeme hrát?"zeptal se Fred.
"Týmy."navrhla jsem. "Takže já a Erik, Rosie a Fred. Nebo nějak jinak?" Všichni souhlasně kývali, až na Rosie, která se na mě zle zamračila.
"Chceš rozstřelit?"zeptal se Erik a podal mi do rukou tágo. Nadšeně jsem ho popadla, stoupla jsem si a pořádně šťouchla do bílé tak, že se varevné rozlétly po stole.
"Spadla tam celá!"oznámil mi nadšeně Erik. "Jsi dobrá."
Usmála jsem se a podala tágo Rosie. Šťouchla, ale žádná koule jí tam nespadla. Fred se smutně podíval po barevných tečkách na stole, když tam Erik strčil další dvě celé. Fredovi se podařilo sestřelit alespoň jednu.
"Chceš pomoct?"nabídl Fred, když byla na řadě Rosie.
"Hmm, proč ne?"řekla šibalským hlasem a já poznala, že něco chystá. Rosie se sklonila ke stolu a Fred si stoupl za ní. Omotal kolem ní ruce a vysvětlil, jak správně držet tágo. Mířili spolu na kouli, která byla přímo před důlkem vprostřed stolu.
"Tak a šťouchni. Lehce."napovídal Fred Rosie a držel jí za ruce. Ta ale místo toho, aby šťouchla dopředu, tágem bouchla Freda do břicha.
Povedlo se jí bocuhnout i do bílé kole a ta odrazila červenou. Nespadla ale do jamky, odrazila se od hrany a přecestovala celý stůl na šířku k protější jamce a tam... spadla.
Fred se držel za břicho, ale usmíval se. "Promiň. Jsem trochu nešika."řekla Rosie, ale šťastně se usmála. Nakonec jsme s Erikem vyhráli a všichni jsme se přesunuli k šipkám.
Rosie házela první, zatímco my jsme seděli na lavičce vedle podia, na kterém automat stál. Všechny tyhle hry byly oddělené v salónku, kde jsme byli sami. Ostatní stoly - pro ty, co si přišli jen něco dát - byly venku.
Vím, že Rosie hraje šipky dobře, a tak jsem nadšeně sledovala terč. Hodila, šipka se ale nezabodla, a tak se odrazila a spadla Fredovi rovnou do obličeje.
"Omlouvám se,"zašvitořila smutně Rosie. "Aasi špatně sedíš."
Fred se raději zvedl a sedli si na druhou stranu lavičky. Rosie se soustředila, ale další dvě šipky by se tak jako tak zabodly do středu a double dvacítky a nahrála tak devadesát bodů.
"Jdu pro pití, co si dáte?"navrhla Rosie, usmála se a předala šipky Fredovi. Mezitím, co Rosie šla pro Colu, kterou jsme všichni chtěli, Fred nahrál osmdesátdevět bodů.
"Dobrá práce, Fredíku."provokovala Rosie a postavila pití na stůl. Fred se vesele ušklíbl a podal mi šipky. Zatímco Rosie a Fredovi padaly samá vysoká čísla, já a Erik jsme se drželi dost za nimi.
V předposledním kole měla Rosie pět bodů a hodily čtyřku, čímž dorovala skóre s Fredem, který ale jedničku netrefil. Mě zbylo dvacet dva a Erikovi dvacet.
"Tak a je tu poslední kolo."usmála se Rosie a připravila se na čáru.
"Netrefíš se."provokoval Fred.
"O co?"
"O flašku vína. Musí být dobrý a taky kvalitní."řekl Fred.
"Dobře."kývla Rosie a upřela soustředěný pohled na terč. Já věděla, že se trefí. Kolikrát mě už takhle porazila. "Jsem vítěz!"zavřískla, když se šipka zapíchla do jedničky a nadšně si povyskočila u výherní hudby, která se linula z automatu. Nastavila ruku, do které jsem jí plácla a pak se otočila k Fredovi. "Dlužíš mi víno. Dobré a kvalitní Fredíku."
Když se rozhodlo, že se půjde víno koupit do města, naznačila jsem Rosie. "Pánové? Prosím omluvte nás, jdeme na dámy."zasmála se Rosie, pak mě popadla za ruku a odešly jsme.
"Co se děje?"zeptala se zvědavě.
"Mohla bys nějak zařídit... chvilku jen pro mě a pro Erika?"
"No,"zamyslela se. "Nápad bych měla."kývla a usmála se. Pak jsme se s úsměvy vrátily za klukama.
"Fredíku, pojď. Jdeme koupit víno."vytáhla ho Rosie na nohy a táhla pryč.
"Ale co Naty a Erik?"zeptal se zmateně.
"No, Naty se přece díky tobě musí šetřit. A nebude tu přece sama. Takže tu s ní zůstane Erik. Chápeme?"usmála se a pak ho zatahala za ruku. "Potřebují přece soukromí."procedila mezi zuby a to jsem naštěstí slyšela jen já a Fred.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 26. srpna 2011 v 22:19 | Reagovat

Pamatuješ jak jsme tento díl psali pod slunečníkem? Chvíli pršelo, pak zas pařilo slunce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama