It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Září 2011

Dokaž mi to 0.1

11. září 2011 v 20:15 | Wickie |  Dokaž mi to
Tohle bude taková... zvláštní ffka, řekla bych. Zatím to vypadá, že jen čtyř dílná, když se povede, bude jich možná pět. Více ne, to by snad ani nemělo cenu :-) Tak ať se líbí...


"Pojď s námi, prosím. Nicku, co mám ještě udělat? Kleknout si na kolena?"usmívala se na mě moje kamarádka Brandi, zatímco já seděl zatrpknutě na posteli a nechtěl se zvednout na nohy.
"Nechce se mi jít."zakroutil jsem rozhodně hlavou.
"Nicku, co ti to udělá? Půjdeš s námi jen na zábavu, kdykoliv můžeme jít přece domů."prosila dál a doopravdy si předemnou klekla na kolena.
"Brandi, zvedni se."zareagoval jsem okamžitě. Přišlo mi divné, aby předemnou musela dívka klečet. "Tak dobře, na chvilku půjdu."kývl jsem nakonec, protože jsem věděl, že by takhle dokázala klečet do rána, a taky proto, abych už měl klid. Kamarádka vesele vytáhla koutky a obdařila mě jedním ze svých úsměvů.

Přišla jsem a viděla...

1. září 2011 v 17:27 | Wickie |  Já píšu...
Ahoj.
Tak jak šel první školní den?

U mě to bylo nic moc. No, nestálo to za nic, co bych tu musela rozepisovat. Přišli jsme, viděli jsme, slyšeli jsme a o několik hodin později nás pustili domů.
Pár lidí znám, s pár jsem se seznámila... Nadšení nikde a zítra už se učíme.


Učitelka samozřejmě strašila, jak se musíme učit a jo, já vím, že musíme, ale ani trochu se mi do toho nechce.
Ani se do té školy netěším.
Když jsem šla na základku, alespoň jsem někoho znala a mohla jsem se těšit na kamarádky. Teď neznám skoro nikoho a kamarádka se kterou bych si ráda popovídala je ve vedlejší třídě.
Prostě pecka, ne?..

Nevím, jak teď budu přidávat. Něco mám napsaného, nic moc to není a díky škole... no, nevím kolik toho bude do budoucna. Snad se mi povede ukořistit pro sebe a notebook alespoň v sobotu, abych mohla něco sepsat a dát to sem.

Užívejte.
Wickie