It's hard to forget
someone,
who gave you so much to
remember.





Březen 2012

Dokaž mi to 0.3

20. března 2012 v 21:03 | Wickie |  Dokaž mi to
Ačkoliv to nevypadá, že by jste to moc četli, pro můj dobrý pocit - další díl :D


"No, oni spolu měli nějaké pletky."vysvětloval rychle Jam. "Ale nakonec to dopadlo tak, že jim přišlo, že to jako pár nemá smysl."pokrčil Jam rameny a rukama si hrál s paraplíčkem z koktejlu, které někdo nechal na baru.
"Jame?!"přiběhla k nám Beth. Mě si ani nevšimla, kamaráda popadla za kolena a na barové židličce ho otočila čelem k sobě. "Potřebuju abys něco zkontroloval. A jakto, že nejsi za pultem?"vyhrkla a podrážděně nakrčila čelo.
"Klid, domluvili jsme se přece, že nakonec bude dneska hrát Mark a já budu tancovat."

Dokaž mi to 0.2

15. března 2012 v 19:13 | Wickie |  Dokaž mi to
Ano, je to velmi dávno, co jsem vkládala první díl. Ehm.. :D Pro osvěžení pamětí je zde. Nebudu opakovat, že je divná, protože je. Ale momentálně je to jediná téměř dokončená ffka v mé zásobě. Každopádně, ať se líbí ! ;)


"Na nic nekoukám, jen jsem sledoval, jak lidi tančí."vymlouval jsem se dál, ale bylo mi jasné, že nikdo z těch tří (no, možná Camille) mi to nežere.
"Tančí dobře."kývl Jam směrem k ní. "Je to Annabeth - Beth Holly. Ona a její bratr Chico vlastní tenhle klub."
"Takže se s ní znáš osobně?"zeptal jsem se zvědavě a periferním viděním viděl podrážděný obličej Brandi.
"Jasně, že jo. Navíc bez ní by tenhle klub nejspíš už ani nebyl. Ona vymyslela ty témata hudby, stará se o výzdobu, o webovky a tak. Když tu byly šedesátá léta, tos měl vidět."zasmál se Jam vesele. Oba jsme stočili pohled na ní. Měla černé přiléhavé tílko, které končilo pár centimetrů nad tmavými bokovými džínami, které jí dělaly nádherné nohy.
"Dokonce hodila na web video s kroky na zítřejší tanec. Ten kdo se jej naučí ho zítra bude moct předvést. Víš jako skupinovej tanec."podíval se po mě Jam, potom se zas usmál směrem k Beth.

Nové starty.

15. března 2012 v 17:08 | Wickie |  Já píšu...
Ahojte,
tákže... ano, trvalo mi to než jsem zase klikla na "Nový článek", ale tentokrát vážně.

Chci začít znova. Chybí mi to.
Psaní, komentáře, přemýšlení nad tím, co teď sakra bude s tím příběhem dál? Zjistila jsem, že moje psaní není zrovna nejúžasnější, ale s naší (dost skvělou) třídní jsme si po slohové stránce docela padly do oka.
Ano, mám co zlepšovat, rozhodně. A půjdu do sebe, chci zas psát. Navíc, když teď vím, jak ona hodnotí naše práce, už mám pocit, že nad tím psaním docela i přemýšlím.